Kdo je autorem obrázku nebo grafiky vytvořené pomocí AI? A co když podobný výstup použije někdo další? V tomhle článku si na konkrétních případech ukážeme, proč samotné promptování většinou nestačí k autorskoprávní ochraně a co z toho plyne pro kreativce i klientské projekty.
AI generovaný obsah a autorství
Typický den v práci designera dnes vypadá často takhle: Potřebuju rychle sehnat obrázek pro projekt a první myšlenka je jasná – nechám si ho vygenerovat. Otevřu tedy ChatGPT a poměrně primitivním jazykem sepíšu prompt. Dejme tomu, že z nějakého důvodu potřebuju obrázek humra vedle jeho podvodního domečku, zatímco kolem něj padají fíky.
Během chvilky mám před sebou výsledek, se kterým jsem spokojená. Obrázek vložím do projektu, všechno zveřejním a tím to (pro dnešek) končí. Po nějaké době ale surfuju po internetu a narazím na blog, kde autor použil u článku o humrech úplně stejný obrázek. Spravedlivá otázka: Můžu ho zažalovat za porušení mého autorského práva?
AI vs. autorské právo
Při hledání odpovědi na tuto otázku jsem narazila na zajímavý precedent ze Spojených států z roku 2023. AI umělkyně Kris Kashtanova tehdy vytvořila grafickou novelu Zarya of the Dawn a pokusila se ji přihlásit k autorskoprávní ochraně u Úřadu pro autorská práva USA. (Jde o doplňkový nástroj ochrany autorů v americkém právním systému – zápis díla do oficiálního seznamu chráněných autorských děl.)
Úřad jí nejprve ochranu skutečně přiznal, ale když vyšlo najevo, že ilustrace vytvořila pomocí nástroje Midjourney, autorskoprávní ochranu ilustrací zpětně zrušil.
Kashtanova byla nakonec uznána jako autorka celkové koncepce komiksu, textů, promptů pro generaci obrázků a uspořádání obrazů a textu, ale ne jako autorka obrázků. Úřad navíc nepřijal ani argumentaci, že Kashtanova strávila stovky hodin laděním promptů a provedla stovky pokusů, aby se generované obrázky co nejvíc přiblížily její autorské představě.
Důvodem tohoto rozhodnutí je především fakt, že stávající legislativa klasicky není na nástup technologií typu AI připravená. V době, kdy se autorské zákony formovaly, se jednoduše nepočítalo s tím, že neuronové sítě budou schopné „tvořit“ na úrovni člověka.
Aby mohl být nějaký výstup chráněn autorským právem, musí naplňovat pojmové znaky autorského díla:
1. jedinečný výsledek 2. tvůrčí činnost autora 3. mít literární, umělecký nebo vědecký charakter 4. být vyjádřen v objektivně vnímatelné podobě.
Typickými příklady jsou kniha, písnička, obraz, fotografie nebo socha.
V kontextu AI jsou nejvíc problematické první dvě podmínky: tvůrčí činnost autora a jedinečnost díla. Zákon totiž nevidí dostatečné propojení mezi samotnou generací a osobností autora – jeho kreativním a intelektuálním úsilím. Zpochybňuje také originalitu takových výstupů. I když na stejný prompt pokaždé dostaneme jiný obrázek, výsledky mají shodné charakteristické znaky (kompozice, postavy, světlo apod.), a nejsou tak považovány za skutečně neopakovatelné. Navíc je podle právního výkladu kreativita spojena se svobodnými tvůrčími volbami člověka, které určují konkrétní podobu díla. Jinými slovy: výsledek nesmí být náhodný, autor ho musí vědomě a cíleně navigovat.
Závěr? Obsah vytvořený výhradně pomocí AI není podle autorského zákona chráněným dílem.
Zároveň autorem není nikdo: uživatel AI jím není, protože mu podle současného výkladu chybí dostatečné kreativní a intelektuální úsilí. Samotná AI autorem nemůže být vůbec, protože podle většiny legislativních přístupů ve světě autorem může být pouze fyzická osoba.
V praxi to znamená, že uživatel nemá ke svým generacím žádná autorská práva: ani osobnostní, ani majetková. Nemůže si nárokovat autorství, požadovat uvedení svého jména na výsledku, bránit ostatním v běžném užívání obrázku ani zakazovat jeho úpravy. Pokud se vrátíme k humru, kterého jsem vygenerovala pomocí ChatGPT, stejně jako Kashtanova mám prostě smůlu.
AI a trénovací data
Aby AI vůbec dokázala něco generovat, musí se to nejdřív naučit. A k tomu potřebuje trénovací data – tedy v podstatě veškerý obsah, který je dostupný na internetu včetně autorských děl kreativců, která tam byla zveřejněna.
Jak víme, nástroje jako Midjourney nebo Stable Diffusion byly trénovány mimo jiné na databázi LAION od německé neziskové organizace. Tato databáze představuje seznam URL adres původních obrázků z internetu spolu s jejich ALT texty – tedy popisy nalezenými u obrázků. Autoři databáze i provozovatelé AI dlouhodobě tvrdí, že tím autorská práva neporušují. Opírají se přitom o doktrínu fair use v USA a o výjimku pro text and data mining v EU, tedy o možnost využívat data svobodně pro výzkumné účely, kam spadá i trénování AI modelů.
AI vs. umělci
V posledních letech se objevuje stále více precedentů, kdy samotní umělci a kreativci žalují AI společnosti za porušení copyrightu. Jedním z nejznámějších případů je hromadná žaloba z roku 2023 – Andersen and co. proti Stability AI. Midjourney, DeviantArt. Umělci v ní tvrdí, že výsledné obrázky zjevně napodobují jejich specifický styl, a oni tak přicházejí o příjmy z licencí a zakázek.
Verdikt? Soud sice zamítl většinu žalobních nároků – například tvrzení o bezdůvodném obohacení provozovatelů AI – zároveň ale přijal argumentaci umělců, že poskytnutím modelu Stable Diffusion dalším provozovatelům AI modelů mohlo dojít k porušení autorských práv, a také že při použití určitých promptů lze do určité míry rekonstruovat původní trénovací data, tedy práce konkrétních umělců.
V roce 2026 má proto proběhnout další soudní jednání, při kterém budou experti detailně zkoumat, jakým způsobem AI společnosti s autorskými díly pracují a zda tím skutečně porušují autorské právo. Pokud se žalobcům podaří své argumenty prosadit, může se právě tento případ stát jedním z těch, které zásadně promění regulaci AI artu ve Spojených státech.
AI Act
Obavy o porušení autorských práv tedy jsou velmi reálné a zákonodárci na ně postupně začínají reagovat. Na úrovni Evropské unie byl v roce 2023 přijat tzv. AI Act (Nařízení o umělé inteligenci), který postupně vstupuje v platnost a představuje první komplexní pokus o regulaci AI technologií.
Už od roku 2025 z něj vyplývá konkrétní povinnost pro provozovatele generativních AI modelů: vést technickou dokumentaci, která mimo jiné obsahuje detailní popis použitých trénovacích datových sad. Jinými slovy – alespoň na papíře by mělo být jasnější, z jakých zdrojů se model „učil“.
Další důležitou povinností provozovatelů je označit AI generovaný obsah. Cílem je předejít tomu, aby byl uživatel uváděn v omyl – a nepřímo se tím otevírá i otázka hodnoty takového obsahu, zejména ve srovnání s lidskou tvorbou.
Praktické rady, jak generovat s AI
Co tady dělat, když jsme generováním vizuálů strávili spoustu času a chceme, aby naše výstupy byly alespoň nějak chráněné proti zneužití?
Především je dobré nespoléhat se na to, že pouhým promptováním automaticky vznikne výstup chráněný autorským právem. Prakticky dává smysl uvažovat o výsledku ve vrstvách: (1) AI jako základ a (2) osobní „touch“ lidskou rukou jako to podstatné.
Obrázek humra vygenerovaný AI tady sám o sobě můj není, ale jsem autorkou všech dalších úprav.
Klíčové je hlídat si, aby můj podíl na finálním výsledku byl výraznější než samotný AI základ. Platí to ale i obráceně: pokud AI výstup celý překreslím, zásadně ho přetvořím nebo se jím jen ve vyznačené míře inspiruji, pak už se bavíme o mém vlastním díle.
A v neposlední řadě: vždycky číst licenční podmínky konkrétního AI nástroje. Co s výsledkem vlastně můžu dělat? Je povoleno komerční využití? Záleží na typu předplatného? U některých free plánů si totiž provozovatelé AI vyhrazují právo generovaný obsah dál sami využívat.
Nicméně dnes už existují AI artists, kteří na tomto principu staví celý svůj brand: jejich hlavní hodnotou není samotný výstup, ale know-how – tedy návod, jak pomocí promptů dosáhnout určitého výsledku. Z hlediska autorství samotných AI generací ale jejich pozice zůstává problematická.
Jak (ne)používat AI na klientských projektech
U klientských projektů dává opět smysl uvažovat ve vrstvách: (1) AI základ + (2) vlastní zpracování + (3) brandové prvky. Za férový přístup považuju klienta předem informovat, že v projektu budou použity AI výstupy, které samy o sobě nemusí být chráněny autorským právem.
Ideální scénář je takový, kdy na AI výstupy navazují další významné úpravy a kreativní zpracování. V takovém případě už výsledné dílo – posuzované jako celek – autorskoprávní ochranu má.
Navíc ve chvíli, kdy se do výsledku promítnou jakékoli brandové prvky klienta, vstupuje do hry další ochranný mechanismus: ochranná známka. Právě ta může fungovat jako další instrument, který brání zneužití díla třetími stranami.
Důležitá poznámka: pokud při generování obsahu kopírujeme nebo ve výrazné míře napodobujeme jiné brandy, může to být považováno za nekalou obchodní praktiku a porušení pravidel hospodářské soutěže. I při práci s AI tak pořád platí základní pravidlo – inspirovat se ano, parazitovat ne.
AI a generovaný obsah
AI je skvělý nástroj, ale je potřeba ho brat spíš jako chytrý základ než hotové dílo – opravdová hodnota vzniká až ve chvíli, kdy do výsledku promítneme vlastní myšlení, originalitu a zkušenost. Aby vám AI ulevovala od rutiny a nechávala víc prostoru na to, co je na tvorbě nejvíc zábavné - být kreativní a jedineční – podělím se s vámi na závěr o praktický cheat sheet:
Checklist: Na co si dát pozor při generování vizuálů s AI
- Nevznikl výstup jen promptem bez dalšího tvůrčího zásahu?
- Přidala jsem do finálního vizuálu vlastní kreativní vklad?
- Nekopíruje výsledek příliš nápadně cizí styl, značku nebo konkrétního autora?
- Ověřila jsem si, že výstup můžu použít komerčně?
- Nevyhrazuje si AI platforma právo můj vizuál dál používat?
- Obsahuje finální výstup i vlastní zpracování nebo brandové prvky?
- Informovala jsem klienta, že při práci na projektu využíváme AI?
- Mám uložené prompty a další podklady, které vedly k finálnímu výsledku?
