Dnes bylo o této události napsáno mnoho, obsah Keynote již znáte z miliónů jiných článků a diskusí, obsah ostatních přednášek je zahalený NDA a tak popíšu, jaká je samotná akce z pohledu jejího účastníka.

firstNultý den byla pouze akreditace, která se dala udělat i v pondělí ráno, ale nedostal bych se do hlavního sálu na Keynote a proto jsem přece přijel, ne ? 🙂 Využil jsem té příležitosti a šel sem pěšky, abych si obhlédl cestu do Moscone center, kde se konference konala. Akreditace proběhla během chviličky a až na vtípek Apple zaměstnance, že nemám platný lístek (mohl se smíchy potrhat) se vše obešlo bez vážnějších komplikací. Před centrem jsem si popovídal s člověkem, který již od 3 hodin odpoledne čekal na Keynote pred vchodem, která měla proběhnout druhý den v 10 hodin ráno. A řekl mi, že pokud si nepřivstanu a nepřijdu aspoň na 4, tak nemám moc šancí dostat se dovnitř. Tato zpráva mě velice nepotěšila (naposledy jsem ve 4 ráno vstával asi tak nikdy a jsem velice líný, tak to byl šok).

Naneštěstí jsem se pořád po 4 dnech nesrovnal s časovým posunem a tudíž jsem se pravidelně budil od 3 ráno. Ve 4 jsem se tedy vykopal z postele a v půl páté už strašil u Moscone Centra. Fronta byla enormní, tipuju, že v tu chvíli mohla měřit něco kolem 400 – 500 metrů. A pořád přicházeli dalši a další lidi. Původně jsem myslel, že to 5.5 hodinové čekání nemám šanci přežít, ale celá tahle akce je o coworkingu a v řadě jsem se seznámil se spoustou zajímavých lidí, cizinci ze všech koutů světa a povídali jsme si o všem možném a první 3 hodiny utekly celkem rychle. Každý rok jsem si říkal, že lidé co čekají takovou frontu na přednášku, musejí být uplní idioti a letos jsem byl já jeden z nich, ale vůbec jsem si tak nepřipadal, ta atmosféra vás vtáhne dovnitř. Nejsem žádná Apple ovce, naopak posledních pár let ho celkem kritizuju, takže rozhodně nevisím na každém slově, co řeknou, ale přeci jen je to dost významná událost a být její součástí je prostě fajn. Poslední 2 hodiny nás pustili dovnitř, kde jsme alespoň dostali snídani, ale pořád to byla fronta a tlačenice.

Obsah Keynote jiště znáte a proto ho nebudu nijak rozpatlávat, jen shrnu, že atmosféra byla opravdu super je to něco výjimečného. A nevím, jestli mi to jen nepřišlo, ale letos byla prezentace ve vtipném a dynamickém duchu, člověk se nenudil. Navíc oznámili opravdu velkou dávku zajímavých věcí pro vývojáře, takže je co vstřebávat.

Následovala další více technická přednáška, na technologie zmíněné v Keynote. Nic závratného. Ovšem potom následovala každoroční Apple Design Awards. Tento hodinový blok je neskutečně zábavný, zajímavý a neskutečně inspirativní, nechápu, proč to nikdy nestreamujou. Seznam vítězů lze dohledat na stránce Applu a popsat to ani moc nelze, jedná se opravud spíše o „momentální zážitek“ – od tohoto bloku jsem si nic nesliboval a velice pozitivně mě překvapil.

Z prvního dne jsem odcházel tedy pozitivně naladěn, ale dosti unaven. Pak mi ale došlo, že jsme zaregistrován na párty. SF je město startupů a ty žijou WWDC a proto celý týden probíhají po celém měste každý den párty přímo ve firmách, zaměřené především na coworking, představení daného startupu a taky nějaké to jídlo a pití. Nakonec jsem se přemluvil a protože párty byla pouze blok od centra, tak jsem se tam stavil. A byl jsem za to rád, bylo to v přátelské atmosféře v prostorách jednoho z místních inkubátorů, nacházelo se tam dost firem podobných Ackee,tak jsme si předávali zkušenosti a kontakty.

5yH5hZ party jsem odcházel s dobrým pocitem a šel na autobus. Autobusy v SF mají zastávky na velice podivných místech, což v kombinaci s mým nesmyslem pro orientaci (doposud jsem mel dojem, že nějaký mám) znamená, že mi ujedou 4 autobusy, než ji najdu. Po chvíli mi došla trpělivost a s mumláním jsem se vydal vstříc apartmánu, kde bydlím. Kdo to náhodou nevíte, tak SF je velice kopcovaté město, osobně jsem nic podobného nikde nezažil a ty kopce jsou jaksi dost strmé (chvílema si člověk připadá jak ve scéne z Inception, když Ellen Page zkouší tvořit město) no, domů to bylo do takovédleho kopce asi kilak a půl prišel sem domů uřícenej jak blázen, což mě nabudilo, že bych měl jít běhat.

Tak sem se oblékl a šel si zaběhat podél mrakodrapů v Financial District a následně podél pobřeží kolem Pier 39 až k Fisherman’s Wharf. Po cestě zpět (mimochodem opět do kopce) se opět projevil můj dar pro řešení grafových problémů a do již tak složitého řešení cesty domů, jsem si přidal pár hran (čti zabloudil sem a běhal sem navíc 3 km jak trotl).

Při regeneraci a přípravě na zítřejší den plný Sessions jsem sepsal tento Wall of Text a pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že tímto příspěvkem můj blog z WWDC nekončí :-).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *