📺 Záznam přednášky Tomáše Samseliho z Ackee Meets: QA v době AI:
Stalo se vám někdy, že jste na displej v prudkém slunci nedohlédli, nebo jste v tramvaji koukali na video bez zvuku, abyste nerušili okolí? Pak jste zažili situační znevýhodnění – a mimochodem jste na vlastní kůži otestovali přístupnost. WCAG si přečetl málokdo, ale problémy najdete i bez toho.
📋 TL;DR
- Přístupnost znamená navrhovat produkty tak, aby je zvládl používat opravdu každý – bez ohledu na zrak, sluch, motoriku nebo kognitivní schopnosti.
- Podle WHO žije s významným postižením zhruba 1 ze 6 lidí, tedy asi 1,3 miliardy lidí. To není okrajová skupina.
- WCAG stojí na čtyřech principech POUR a má tři úrovně – A, AA, AAA. Zákonným minimem bývá prostřední AA.
- European Accessibility Act platí od 28. června 2025 a na rozdíl od starší směrnice dopadá i na soukromé firmy.
- Automatizované nástroje jako Lighthouse, WAVE nebo Silktide odhalí jen část problémů – zbytek musí najít manuální testování.
- Na mobilu se testuje hlavně přes čtečky obrazovky VoiceOver a TalkBack, dál přes barevné filtry, klávesnici a ovládání hlasem.
- Při testování přístupnosti se soustřeďte na tři oblasti: vizuál, sémantiku a ovládatelnost.
- V aplikaci BoxNow Customer App jsme zjistili, že sjednotit chování čteček na iOS a Androidu úplně nejde – některé věci jsou nativní chování systému.
- Pragmatický start vyhrává: udělat pořádně základ, sbírat zpětnou vazbu od reálných uživatelů a stavět na tom dál.
👁️ Co je přístupnost a proč se týká úplně každého
Znevýhodnění nemusí být trvalé – stačí ruka v sádře, ostré slunce na displeji nebo hlučné okolí, a produkt najednou používáte jinak, než počítal jeho design. Přístupnost je přesně o tomhle: navrhovat i pro tuhle rozmanitost, ne jen pro ideální podmínky.
Podle Světové zdravotnické organizace žije s významným postižením přibližně 1 ze 6 lidí na světě, což odpovídá zhruba 1,3 miliardy lidí a asi 16 % populace. To už není zanedbatelná část trhu, kterou jde odbýt poznámkou „na to nemáme kapacitu“.
A pak je tu ta druhá, méně viditelná polovina příběhu: situační znevýhodnění. Displej v prudkém slunci, video bez zvuku v přeplněné tramvaji, ruka v sádře, telefon v jedné ruce a nákup ve druhé. V těchhle momentech jsme na tom podobně jako trvale znevýhodnění uživatelé – jen dočasně. Přístupnost tedy není funkce pro menšinu. Je to odolnost produktu vůči reálnému světu.
📐 WCAG: pravidla přístupnosti ve čtyřech principech
WCAG (Web Content Accessibility Guidelines) je mezinárodní standard, který definuje, co vlastně přístupný obsah znamená. Nejnovější verze je (k červenci 2026) WCAG 2.2, ale evropská legislativa se zatím opírá o WCAG 2.1 – k tomu se dostaneme za chvíli.
Celé to stojí na čtyřech principech, které se schovávají pod zkratkou POUR:
- Perceivable – vnímatelný. Uživatel musí obsah nějakým smyslem zachytit.
- Operable – ovládatelný. Musí se s ním dát pracovat, ne jen dívat.
- Understandable – srozumitelný. Rozhraní se nesmí chovat jako hádanka.
- Robust – robustní. Musí fungovat i s asistenčními technologiemi.
WCAG má tři úrovně shody: A, AA a nejpřísnější AAA. V praxi se pracuje s prostřední úrovní AA – ta je totiž tou, kterou legislativa stanovuje jako povinné minimum. AAA je spíš ideál než realistický cíl pro celý produkt.
⚖️ European Accessibility Act: přístupnost aplikací už není dobrovolná
Legislativa nám to ukládá. Inkluze je prostě správná věc. A bez přístupnosti přicházíte o vlastní uživatele. Začněme tím nejméně romantickým důvodem – zákonem.
European Accessibility Act (směrnice EU 2019/882) se začal na trhu vymáhat od 28. června 2025. Zásadní rozdíl oproti starší směrnici je v tom, že už se netýká jen veřejného sektoru, ale i soukromých firem. Dopadá na weby a e-shopy, mobilní aplikace, online bankovnictví, rezervační systémy v dopravě, streamovací služby i samoobslužné terminály a bankomaty.
De facto standardem, podle kterého se měří shoda, je WCAG 2.1 na úrovni AA – zprostředkovaně přes evropskou normu EN 301 549. To je i důvod, proč se v legislativním kontextu pořád mluví o verzi 2.1, i když WCAG mezitím doputoval k 2.2.
Vymáhání řeší každý stát zvlášť, takže univerzální číslo neexistuje. Český zákon o přístupnosti výrobků a služeb (č. 424/2023 Sb.) pracuje s pokutami až do 10 milionů korun podle závažnosti, slovenský zákon č. 351/2022 Z. z. se pohybuje řádově v tisících eur. Pokuta ale zpravidla nebývá prvním krokem – nejdřív přijde upozornění, prošetření a lhůta na nápravu.
💙 Inkluzivní design: co pomůže znevýhodněným, zlepší produkt všem
Druhý důvod je etický a dá se shrnout jednoduše: když navrhujeme produkt nebo veřejnou službu, měli bychom myslet na všechny uživatele bez rozdílu. Bonusem je, že řešení pro znevýhodněné zlepšují produkt úplně všem.
Klasickým příkladem jsou nájezdy na obrubnících. Vznikly pro vozíčkáře, ale dnes je ocení každý s kufrem nebo kočárkem. Totéž platí o titulcích u videí, které se hodí i v hlučné hospodě, nebo o ovládání hlasem, které využijete s rukama od těsta.
Že se dá inkluzivní design dělat i mimo software, ukazuje česká designérka Barbora Bezděková a její projekt ABLE. Vytvořila zdravotně nezávadné silikonové náustky pro lidi, kteří malují nebo píší ústy – na trhu totiž žádná vhodná alternativa neexistovala. Za projekt posbírala několik ocenění, mimo jiné v soutěži Woman Changing The World. Nabízí se otázka, proč nad něčím podobným nepřemýšlejí i velcí hráči; třeba u Apple Pencil by to dávalo smysl.
„Když tvoříte a je to aspoň trochu možné, tvořte pro všechny.“
📉 Nepřístupná aplikace vás stojí uživatele
A do třetice pragmatický důvod. Pokud přístupnost neřešíte, přicházíte zhruba o stejných 16 % uživatelů, které jsme zmínili u WHO čísla výš – buď váš produkt vůbec nezačnou používat, nebo ho po prvním kontaktu opustí. Berte to jako řádový odhad podle podílu lidí s významným postižením v populaci, ne jako změřenou konverzi.
Horší než ta ztráta je způsob, jakým probíhá. Tihle uživatelé si totiž s vysokou pravděpodobností nestěžují. Nenapíšou do supportu, nedají jednu hvězdičku, nevyplní dotazník. Prostě odejdou ke konkurenci a vy se to nikdy nedozvíte, protože v analytice vypadají jako bounce jako každý jiný.
Přístupnost proto dávno není jen povinností. Je to příležitost a investice, která se s časem zhodnocuje.
🤖 Automatizované testování přístupnosti: Lighthouse, WAVE a Silktide
Dobrá zpráva pro každého testera je, že první kolo za vás udělá nástroj. Špatná zpráva přijde hned v další sekci.
Lighthouse najdete přímo v prohlížeči – tedy přesněji v Chrome, kde je součástí Dev Tools. Umí poměrně rychle vyhodnotit skóre přístupnosti a vrátit seznam problémů i s vysvětlením, proč to problém je.
Výsledkem je přehled skóre v několika kategoriích, přičemž přístupnost je jednou z nich.
WAVE je rozšíření prohlížeče od WebAIM. Vyhledá hlavní nedostatky na stránce, ukáže přímo v rozhraní, kde přesně se vyskytují, a zvládne navrhnout i možné opravy.
Silktide je taktéž rozšíření prohlížeče. Vyznačí chyby přímo na stránce a přidá k nim srozumitelný návod, jak je opravit. Zvládá kontrolu kontrastů, alt popisků, odkazů i nadpisů a navíc umí simulovat čtečku obrazovky a různé typy znevýhodnění.
Z dostupných dat vyplývá, že automatizované nástroje odhalí zhruba třetinu až polovinu problémů s přístupností. Konkrétní číslo se liší podle zdroje i podle nástroje – odhady se pohybují mezi 20 a 30 %, výrobce nástroje axe uvádí u vlastního řešení až 57 %. Ať tak či tak: zelené skóre neznamená přístupnou aplikaci, znamená jen, že strojově detekovatelné chyby jsou pryč.
🔊 Manuální testování: čtečky obrazovky, klávesnice a hlas
Právě proto je potřeba doplnit automatizaci manuálními metodami. Ta hlavní je čtečka obrazovky, která přečte každý označený element a nechá uživatele pohybovat se po rozhraní klávesnicí nebo gesty.
- Windows – open source čtečka NVDA, která je zdarma.
- macOS – vestavěný VoiceOver.
- iOS – rovněž VoiceOver.
- Android – jeho ekvivalent TalkBack.
Dál je dobré otestovat ovládání hlasem (Voice Control na iOS, Voice Access na Androidu) a průchod klávesnicí. Ten funguje na jednoduchém principu: procházíte rozhraní tabulátorem, a pokud se někam nedostanete, právě jste našli problém.
Na co se při testování zaměřit
Pozornost při testování přístupnosti aplikací patří hlavně sem:
- Vizuál – responzivita, kontrast, čitelnost a správná navigace mezi prvky.
- Sémantika – nadpisy, alt texty, landmarky. Tedy to, co čtečka vlastně přečte.
- Ovládatelnost – viditelný a správně umístěný fokus a logické pořadí při procházení prvky.
Přístupnost je jen jedna vrstva testování – širší přehled nástrojů a postupů pro testování designu obecně najdete v samostatném článku.
📱 Případovka: jak jsme testovali přístupnost v BoxNow Customer App
Teorie je hezká, tak si to ukažme na reálném projektu. V Ackee vyvíjíme pro BoxNow mobilní aplikaci Customer App, která zákazníkům slouží k odesílání a přijímání balíků a ke sledování jejich stavu.
Testovali jsme ve dvou, primárně přes čtečky VoiceOver a TalkBack. K tomu jsme kontrolovali zobrazení aplikace v různých barevných režimech a ovládání hlasem.
Základní gesta čteček
Čtečky se ovládají gesty a stojí za to znát alespoň ta základní. Na iOS jedním tapnutím přečtete označený element, dvojklikem ho aktivujete (třeba stisknete tlačítko), swipem doprava a doleva přejdete na další a předchozí prvek a třemi prsty scrollujete. Specialitou je rotor, který aktivujete otáčením dvou prstů do kruhu – díky němu nastavíte, jak se po obrazovce pohybovat, například po jednotlivých nadpisech.
Na Androidu je to velmi podobné: jedno tapnutí čte, dvojklik aktivuje, swipe doprava a doleva přepíná prvky. Rozdíl je ve scrollování, které se aktivuje dvěma prsty, a místo rotoru tu máte kontextové menu, které vyvoláte swipnutím nahoru a pak doprava.
Barevné filtry
Barevné filtry se na iOS zapínají v Nastavení → Zpřístupnění → Displej a velikost textu → Barevné filtry. Na Androidu je najdete ve vývojářských možnostech (které je nutné nejdřív aktivovat) v sekci Simulace barevného prostoru.
Přes ně zkontrolujete, jestli má aplikace správnou barevnost a kontrast v jednotlivých režimech. A hlavně si nasimulujete různé typy barvosleposti – protanopii, deuteranopii nebo tritanopii.
🧩 Výzvy, kterým jsme při testování čelili
Nejzajímavější věci na projektu nebyly nalezené chyby, ale rozhodnutí, která se musela udělat.
Sjednotit chování čteček na obou platformách nejde úplně. Chtěli jsme, aby aplikace zněla na iOS i Androidu co nejpodobněji, ale v průběhu jsme zjistili, že to v některých případech prostě nepůjde. Android při každém fokusu na tlačítko přečte „double tap to activate“, zatímco iOS přečte jen „button“. Je to nativní chování systému a nedá se změnit – dá se jen přijmout.
Ne všechno má v režimu čtečky zůstat. Druhou výzvou bylo správně určit, které části aplikace v režimu čtečky přizpůsobit a které úplně vynechat. Výrazná většina funkcionality zůstala zachovaná, ale našla se místa na drobné úpravy. Příkladem je disclosure widget, tedy rozklikávací prvek, přes který se dají zobrazit nebo skrýt detaily o výsledné ceně balíku. V režimu přístupnosti jsme ho deaktivovali a všechny detaily jsou vidět rovnou – uživatel čtečky tak nemusí hledat, co se pod prvkem schovává.
Must have vs. nice to have. Další otázka zněla, jestli vyvíjet nad rámec zákonného minima. Vyhrála pragmatická cesta, která odpovídala i přání klienta: udělat nejdřív pořádně základní věci, na nich stavět a v praxi sbírat zpětnou vazbu od reálných uživatelů. Není to sexy odpověď, ale je udržitelná.
Vžít se do znevýhodněného uživatele je práce sama o sobě. Testování přes čtečku si žádalo velkou soustředěnost a spoustu poznámek, které pak bylo potřeba prodiskutovat s vývojáři i s projektovým manažerem. Nalezené chyby se opravovaly a znovu testovaly. Je to pomalejší a méně mechanické než běžné funkční testování – a právě proto se z něj člověk hodně naučí.
Často kladené otázky
🎯 Co si odnést
Přístupnost není funkce pro úzkou skupinu uživatelů. Je to vlastnost produktu, která se projeví pokaždé, když se realita odchýlí od ideálních podmínek – a to je většina času. Když k tomu přičtete, že s významným postižením žije zhruba 1 ze 6 lidí, vyjde vám, že návrh bez ohledu na přístupnost je hlavně nepovedený návrh.
Druhá věc: testování přístupnosti aplikací se nedá odklikat nástrojem. Lighthouse, WAVE a Silktide jsou skvělý první krok, ale rozhodující část práce odvedete až čtečkou obrazovky, klávesnicí a barevnými filtry. Je to disciplína, jejíž hodnota bude podle nás už jen růst – a pro každého testera je to dobrý důvod si ji vyzkoušet.
A do třetice: začít pragmaticky je v pořádku. Udělat pořádně základ, sbírat zpětnou vazbu od reálných uživatelů a na tom stavět je lepší strategie než odkládat přístupnost, dokud na ni nebude „prostor“.
Jestli vás zajímá, jak se testování mění dál, mrkněte na testování s AI agenty, Claude Code a Maestrem nebo na širší pohled na to, jak AI změnila softwarové testování.
Celý příběh i s dotazy z publika najdete v záznamu přednášky. Termíny dalších Ackee Meets sledujte na Eventbritu a přihlaste se k newsletteru – příští takový obsah vám přijde přímo do schránky.
